V neděli 30. 4. 2023 se konal domácí turnaj kategorií U6 a U8. Po předchozím nezdaru v turnaji v kategorii U8-B na hřišti Pragy jsme se přihlásili do kategorie U8-C. Na hřišti se sešlo celkem 9 Bizonů – Adam, Žáňa, Hája, David, Emilka, Jáchym, Kubík, Denis a Matouš, kteří odehráli celkem 5 zápasů.
Všechny zápasy byly celkem vyrovnané. První dva zápasy byly sice chaotické, nechtělo se nám skládat, v obraně jsme couvali před soupeřem a nechávali jsme ležet míč na zemi. Třetí zápas byl ale jako by nastoupily posily z první ligy. Sice Sparťani nastoupili s týmem samých maličkých hráčů, tak jsme hráli velmi aktivně a nenechali jsme soupeři žádný prostor na hru. Sebevědomí nám vydrželo i do dalšího zápasu s týmem ze Sedlčan, který jsme odehráli v podobném duchu. Poslední zápas se nám ale opět moc nevyvedl. Útočné akce byly opět hrány v režimu sólo a v obraně jsme před soupeřem namísto skládání ustupovali.
Celkový dojem z turnaje byl ale dobrý a bylo vidět výrazné zlepšení ve hře. Dětem se hra líbila a už se těší na další turnaj.
Na fotky se můžete mrknout zde: 30.4.2023 – Turnaj U6/U8 – Přelouč – Rugby club Přelouč – album na Rajčeti (idnes.cz)
Pavel Křivčík
Trenér kategorie U8
V druhém zápase nás čekal domácí tým složený s docela vzrostlých mladíků, což naše hráče dost zaskočilo. Tento zápas se nehodnotí dobře, protože se přiznám, že nebylo k vidění příliš hezkých akcí. Naši hráči nemohli chytnout správný rytmus, skládky v podstatě neexistovaly… Nemohu říct, že by chyběla bojovnost, ale zkrátka tomu chyběla taková ta jiskra. Inu, pojďme na tento zápas zapomenout a rychle na prolejzačky… 🙂
Do prvního zápasu jsme oproti zvyklostem nastoupili s perfektním nasazením a první půle byla myslím naprosto vyrovnaná. Diváci mohli vidět několik opravdu hezkých útočných akcí s pěknými přihrávkami a ukázkovým roztahování hry do stran. V druhé půli jsme ale polevili a to především v obraně. Spousta nedokončených a minutých skládek nabídly protivníkovi dostatek prostoru ke skórování. I tak ale hodnotím hru (až na ty skládky) kladně. Všichni chtěli hrát a to je pro mě nejdůležitější. 
V dalším zápase nás čekali Rafani z Babic a tento zápas byl opravdu parádní. Podle přísloví:“Každý chvilku tahá pilku“ jsme se střídali v herní převaze – chvilku měl navrch soupeř, chvilku mi. Nakonec se ten pomyslný jazýček přiklonil přeci jen na naší stranu. Kladně hodnotím větší snahu o skládky, nicméně i tak pořád skládáme za pas místo za nohy a to umožňuje protivníkovi v klidu před skládkou přihrát nebo se dokonce ze skládky vymanit. Bohužel se nám občas začal opět objevovat nešvar, kdy se na místo roztažení do stran vytvoří „hrozen“ hráčů za sebou… Za co musím ale všechny děti pochválit je opět nasazení a chuť hrát, to nechybělo opravdu nikomu. 
V posledním zápase jsme narazili na tým RC Strong Girls – jak název napovídá, je to tým složený pouze z dívek a hned na začátku musím vyseknout poklonu. Na dívky v týmech U10 jsme zvyklí, i my máme několik dívek v týmu, ale přeci jen mít tým složený pouze z dívek je v těchto kategoriích poměrně vzácné. Holky ale hrajou opravdu skvěle a v prvním poločase nám opravdu solidně zatopily. Do druhého poločasu jsme se musili pořádně nahecovat a naštěstí jsme se rychlou pětkou nastartovali k lepšímu výkonu a v druhém poločase jsme zase zatopili my jim. Byl to super vyrovnaný zápas a jasný důkaz, že tento sport je opravdu pro všechny bez rozdílů. 
Protože výkonnost jednotlivých hráčů je stále trochu rozdílná, tak jsme se pro začátek rozhodli přihlásit nás do výkonnostní skupiny „C“. Bohužel to pro nás znamenalo vstávat v 6:00, protože turnaj začínal už v 8:00 ráno. Nevím, jestli vánoční přestávka nebo brzké ranní vstávání, ale zkrátka začátek jsme stále byly ještě malinko ospalý (což ale není nic nového, máme to na téměř každém turnaji) a tedy i první zápas podle toho vypadal. Moc jsme se do boje o balón nepouštěli a tak jsme si alespoň potrénovali obranu. 🙂 
Zde jsme měli k dispozici více hráčů, tak jsme postavili 2 týmy – ve skupině „C“ a ve skupině „B“. Jsme pořád na začátku a je stále na čem pracovat. Nicméně turnaj byl velmi povedený a všichni jsme si ho užili.
V této kategorii máme přihlášených 17 dětí, což je naprosto super, nicméně na tréninky chodí sotva polovina a na turnaje ještě méně. Pokud děti nechodí na tréninky pravidelně, tak není možné je naučit základní herní prvky a účast na turnaji pak nemá smysl. Děti jsou velice šikovné, takže pokud zlepšíme docházku, tak jsem si jistý, že na jaře už budeme ukazovat na turnajích naší sílu a schopnosti. Ragby je týmový sport a každý jednotlivec je součástí tohoto týmu. Na každém jednotlivci vše stojí a také padá. Ne nadarmo je „soudržnost“ jedním z hlavních principů ragby. Apeluji tedy především na rodiče – pojďme zlepšit docházku na tréninky a především na turnaje – protože tato smečka malých bizonků má obrovský potenciál – ale pouze spolu dohromady.
Na jaře jsme se i v této kategorii potýkali s nepravidelnou docházkou, to se nám ale podařilo úžasně zlepšit a na podzim už jsem měl na každém tréninku tlupu hladových (rozuměj po sportu) rošťand a rošťáků. Podařilo se nám odjet na téměř všechny turnaje v sezóně – vynechali jsme pouze ty celorepublikové, na které prozatím – opakuji PROZATÍM – nemáme výkonnost. Hned první turnaj se ukázalo, jak skvělé děti a rodiče máme v týmu, protože i když se bohužel ze zdravotních důvodů nedostavil trenér, tak rodiče rozhodli, že to s dětmi zvládnou sami – úžasné a já moc děkuji za takový přístup. Co se týče výsledků – začátek sezóny byl vlažný a měli jsme problémy se porovnat i s týmy v nejnižší skupině „C“. Osobně si myslím, že kdybychom se sešli na soustředění ve větším počtu, tak je rozjezd o něco lepší, takže opět apeluji na rodiče – prosím, neplánujte si nic na konec prázdnin – vždy tam máme soustředění, které děti neskutečně stmelí. Postupně se ale naše výkony zlepšovaly, parta se stmelovala a dokonce jsme na některé turnaje odjeli v takovém počtu, že jsme mohli nasadit 2 týmy – to je perfektní a moc děkuji za skvělou turnajovou docházku. Když se nám sešel tým dobře, byli jsme naprosto vyrovnanými soupeři již ve skupině „B“, což je úžasný posun. Teď si střihneme pár zimních turnajů v Říčanech a na jaře už se celostátních turnajů bát nebudeme – to jsem si jist!
V této kategorii je třeba také vyzdvihnout perfektní tréninkovou i turnajovou docházku. Dovolím si zde použít slova trenéra Ládi – v této kategorii přichází děti a odchází sportovci. S tím se nedá než souhlasit. Ačkoliv zábava je pořád potřeba, tak v této kategorii je již kladen větší a větší důraz na sportovní stránku věci. Je to poslední předstupeň před opravdovým patnáctkovým ragby a tedy už musí všichni začít přijímat určité role v týmu a s tím spojenou zodpovědnost. I kategorie U12 se zúčastnila téměř všech turnajů v podzimní sezóně. V této kategorii jsou pouze 2 výkonnostní skupiny „A“ a „B“ – vzhledem k tomu, že ke konci podzimu naši bizonci nenašli ve skupině „B“ již přemožitele, tak jsem si jistý, že na jaře máme cíl jasný. 🙂
Když jsme v předchozí kategorii mluvili o přerodu z dětí na sportovce, tak zde už mluvíme o přípravě na muže a ženy. Změna je to obrovská – z půlky hřiště se hraje na celém hřišti, z 9 hráčů je 15. hraje se zkrátka už klasické patnáctkové ragby a každý hráč(ka) na hřišti má svojí roli. Pokud se v U12 ještě může podařit jednotlivcům táhnout celý tým, tak zde už je naprosto jasné, že musí makat každý jednotlivec na 100%. Na začátku sezóny byla tato změna pro nás trochu velké sousto a bohužel nám na začátku hodně ujížděl vlak. Musím vyzdvihnout obrovské nasazení a úsilí obou trenérů, kteří se prostě kousli a řekli si, že s tím musí něco udělat. A ejhle, již po několika zápasech bylo znát, že si hráči zvykají na svoje role a hra se opravdu výrazně zlepšila. Ačkoliv výsledkově to nebyla žádná hitparáda, tak herně už jsme vlak začali dohánět a věřím, že na jaře na vlak naskáčeme v plné parádě. A protože se v této kategorii také konají turnaje Open 7s, tak se trenéři rozhodli účastnit i těchto turnajů, ve kterých jde krásně sbírat zkušenosti a rozvíjet především útok. Hráči si výsledkově spravili chuť opravdu náramně, protože kromě jednoho jediného zápasu porazili vše, co jim přišlo do cesty. Gratulace! Nesmím opomenout, že v této kategorii úspěšně spolupracujeme již delší dobu s klubem Rugby Babice, za což jim děkujeme!
I v této kategorii spolupracujeme s klubem Rugby Babice a protože hráči jsou na sebe zvyklí z předchozí kategorie, tak zde si dovolím tvrdit, že už nejde o spolupráci dvou týmů, ale o jeden tým – řekněme Babilouč nebo snad Přelbice? Inu, vyberte si dle uvážení. Tým je dobře sehraný a zdobí ho obrovská bojovnost. Výsledkově si troufám tvrdit, že jsme vyrovnaní s ostatními týmy, občas jsme šťastnější my, občas soupeř, ale tak to bývá. Potřebovali bychom ještě více hráčů, abychom mohli na zápasy jezdit s plnou lavičkou. Vzhledem k tomu, jak jsou naplněné předchozí kategorie, tak věřím tomu, že se nám i tato kategorie v budoucnu příjemně zaplní. A i zde jsme byli na turnajích Open 7s, kde byli naši hráči velmi úspěšní – také gratulace!
V této kategorii se bohužel potýkáme s velkým nedostatkem hráčů a ani ve spojení s Babicemi nedáme kompletní tým, takže došlo ke spojení dokonce 3 týmů – Přelouč, Babice a Petrovice. Organizovat tréninky pro 3 týmy je dost složité, i tak ale má tento tým potenciál a podařilo se nasbírat nějaké výhry. Naši hráči z této kategorie už trénují i s muži RC Přelouč a pomalu se připravují na přestup do našeho mužského týmu. To by měl být ostatně cíl všech hráčů z předchozích kategorií – připravit se na přestup do hlavního týmu a pomoci držet tak dobrou pověst a tradici našeho klubu. Jen tak dál kluci a holky – jste budoucnost RC Přelouč.
Ve skupině B jsme odehráli také 4 utkání a bylo to jako na houpačce. V podstatě se stalo tradicí, že první zápas na turnaji nám nesedne. Na hru Slávie jsme nedokázali vůbec reagovat, naše hra byla chaotická a vůbec jsme nedodržovali co jsme se na trénincích učili. Zkrátka jsme narazili na silnějšího soupeře a sami jsme nepředvedli zdaleka na co máme a podle toho také zápas vypadal. V tomto týmu ale dříme obrovská mentální síla i po takovém výprasku se zvednout a do dalšího zápasu se vrhnout jako kdyby se nic nestalo. Druhý zápas proti Modré mašině z Říčan byl i přes velké množství chyb plný nádherných akcí na obou stranách. Hráli jsme neskutečně obětavě a hlavně týmově a opět moje ragbyové srdíčko plesalo. Super zápas a děkuji za něj všem hráčům, protože tam nechali vše. Možná i více… Protože v dalším zápase proti Modré skále z Říčan jsme zase tahali za kratší konec. Nasazení tam bylo, ale přihrávky se vůbec nedařily, opět se do hry vloudil chaos a i ta týmová hra z druhého zápasu jakoby zmizela. Poslední zápas proti Iuridice jsme se ale opět zvedli a první poločas byl jako ze snu, protivníka jsme nepouštěli téměř k ničemu a pokládali jsme pětku za pětkou. Bohužel, druhý poločas soupeř chytil druhý dech a nám už možná nestačily síly. Prostě jak na houpačce. 
Hned první turnaj v sezóně a hned průs… ehm… To bych byl už asi moc konkrétní. Zkrátka trenéra, který měl s kategorií U10 vyrazit na turnaj postihly v noci nečekané střevní potíže… Já jsem byl bohužel úplně mimo Přelouč a tedy rodiče, kteří se s dětmi sešli u autobusu čekalo nelehké rozhodování – buď se turnaj odpíská nebo to vezmou na sebe a s dětmi vyrazí směr nové dobrodružství. Já se tímto klaním všem přítomným až k zemi, protože rozhodnutí bylo jednomyslné – jedeme i bez trenérů. 
Proč 2 krize? Rád vysvětlím. Jako trenér se snažím mít vždy s sebou desky s papíry na zápisky a také na zapisování výsledků – a poslední dobou především na malby mých Bizonků. Tyto desky nejen, že slouží k již zmíněným aktivitám, ale jsou i takový lakmusový papírek toxicity trenéra – když je držím v ruce, něco si zapisuji, tak je vše v pořádku. Jakmile ale desky větší rychlostí opustí mojí ruku směrem k zemi, tak se dá taková situace označit jako krizi trenéra. Jak již název tohoto dílu trilogie napovídá, stalo se to hned 2x. 
V závěrečné části trilogie nás čekal výlet na Pragovku, kam tradičně jezdíme vlakem. Předpověď počasí nebyla úplně lákavá, i tak se nám na nádraží sešlo 7 Bizonků a jeden pak ještě dorazil do Prahy za námi. Na Pragovce na nás čekalo velmi příjemné překvapení v podobě sluníčka, které se prodralo mezi mraky a ačkoliv teplota nebyla úplně ideální, alespoň nepršelo a celý turnaj jsme odehráli v podstatě v suchu. Ale pojďme ke hře.
