Na prvního máje jsme měli s U10 naplánovaný regionální turnaj v Říčanech, kam jsme vyrazili s 11 Bizonky. Tudíž jsme se rozhodli, že s pomocí dalších týmů určitě budeme schopni postavit 2 týmy, což se povedlo – ve skupině C jsme postavili 4 naše hráče, které doplnili 3 hráči z Rugby Babice a ještě 1 Kralupský Havran. Ve skupině B jsem tedy měl k dispozici 7 hráčů. To že nasazujeme 2 týmy mi udělalo obrovskou radost. To že jsem na ně byl sám už menší, naštěstí Pavel z Babic neváhal a týmu ve skupině C se skvěle ujal – Pavle, díky!

Skupina C

V této skupině nám nastupují hráči a hráčky, co jsou buď noví, nebo si stále zvykají na starší kategorii, ve které jsou teprve první rok. U těchto dětí je hlavní, aby se hrou bavily a hlavně aby získávaly zkušenosti a především sebevědomí, že si ten balón mohou vzít nebo že mohou protihráče zastavit. Neviděl jsem všechny zápasy, ale z toho co jsem viděl a z reakcí dětí jsem se ujistil, že se toto daří – každým zápasem jsou noví hráči aktivnější a zvykají si na zápasové tempo. Bohužel na druhou stranu byla hodně znát nesehranost s dětmi z ostatních klubů a chybělo nám v této skupině více týmové pojetí hry. Tak jako tak – 6 utkání odehráno, děti to bavilo a už se těší na další turnaj – úkol splněn! 🙂

Skupina B

Abych byl naprosto upřímný, měl jsem trochu obavy, jak s tímto týmem dopadneme. Po obnovení venkovních tréninků jsme se trochu potýkali s nepravidelnou docházkou jak na tréninky tak na turnaje. Vlastně jsme neměli možnost v novém roce ještě vyzkoušet skupinu B. Pouze v prvním turnaji hráli Johánek a Honzík ve skupině B. Tentokrát nám dokonce naprosto výjimečně Johánek chyběl a co si budeme nalhávat, je to jeden z pilířů celého týmu. Vždyť ten klučina je u ragby ve svých necelých 10 letech již 6 let. 

Nebudu to zdržovat – po dlouhé době jsem měl zase husí kůži při hře svých svěřenců. Hned v prvním zápase mi padla brada na zem a sbíral jsem jí při odchodu k autobusu po skončení turnaje. Nasazení všech – a to musím zdůraznit – OPRAVDU VŠECH – hráčů bylo dech beroucí. I hráči, u kterých jsem se v poslední době trochu potýkal s motivací, tak ukázali, že když chtějí hrát, tak to zkrátka umí. Všechny prvky, na kterých pracujeme, jako je tlak v rucku, přihrávka na třetího nebo příjem balónu najednou začaly fungovat. O balóny jsme nepřicházeli a tím jsme mohli využívat kombinační hru a přihrávkami roztahovat hru do stran. Perfektní. Samozřejmě se pár chybiček našlo, ale to si necháme pro sebe na tréninky, abychom byli ještě o fous lepší… 

Poděkování samozřejmě všem, jak rodičům tak především dětem, za to že mohu zažívat tak krásné chvíle a pevně doufám, že i všem ostatním se takovéto zážitky nesmazatelně zapíší do paměti. DĚKUJI!

Honza Šmíd
Trenér

V neděli 24.dubna jsme s hráči do 10 let vyrazili do Chrášťan u Prahy na hřiště týmu ARC Iuridica. Dlouho jsme tu nebyli a tak jsme poprvé mohli vidět areál, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí a musíme říct, že to tam mají opravdu moc hezké – gratulujeme. Hlavně ať dobře a dlouho slouží.

Tentokrát jsme vyrazili v počtu 9 hráčů a rozhodl jsem se přihlásit naše hráče do skupiny C a to o přes to, že jsme měli několik hráčů do skupiny B. Důvod byl prostý, potřeboval jsem co nejvíce zapojit novější a méně zkušené hráče, protože pokud budou stále spoléhat na zkušenější, tak se nikam příliš neposunou. S prvním zápasem se na trávník začaly snášet také první dešťové kapky, které nás v čím dál větší intenzitě provázely celý turnaj.

V prvním zápase jsme jako tradičně měli trochu ospalý rozjezd. Na tomto musím jednoznačně zapracovat a v příštích turnajích musím děti více „rozehřát“ a „nabudit“. Naštěstí to na obou stranách bylo stejné a po zápase jsme si s trenérem Petrovic podali ruce se slovy „No, díky za zápas, byla to teda hrůza…“ 😀 Takže rychle zapomenout a hurá do dalšího zápasu.

Zbylé 3 zápasy už jsme odehráli ve velmi dobrém tempu a mám velkou radost, že se mi rozehráli opravdu všichni hráči. Ti zkušenější krásně tvořili hru a ti méně zkušení začali přicházet na chuť kombinační hře, kdy se několika přihrávkami dalo krásně uvolnit a pelášit vstříc položení pětky za pětkou. Do útoku to tedy byl super posun. Co se týče obrany, tam stále musíme pracovat na odstranění strachu ze skládání – to je bohužel u některých hráčů stále problém a je to jeden z důvodů, proč s některými nemůžeme do skupiny B, protože tam už to bez spolehlivých skládek zkrátka nejde. 

Tak zase příští týden – tentokrát v Říčanech.

Ragby ZDAR!

[Ukázat prezentaci]

V sobotu 9.4.2022 se hned na několika pražských hřištích konal tradiční jarní festival ragby (Prague Youth Rugby Festival – PYRF), na kterém se potkávají ty nejlepší týmy nejen z České republiky. Tentokrát na tento festival vyrazila pouze kategorie U12, kde výsledky posledních několika turnajů dávali možnost solidního umístění. 

Ale popořadě. Vzhledem k tomu, že se jedná o turnaj s umístěním a týmy zde nasazují ty nejlepší hráče jaké mají, i my jsme museli vybrat.
Naše hvězdná sestava: Erben M., Erben Š., Frydrych Zoe, Hetych D., Homolová A., Horký P., Jirásek M., Křivčík J., Pospíšilová B., Šmíd F., Váňa V., Zelený L., Zikán V..

Po příjezdu a vlastně po celou dobu turnaje bylo potřeba udržovat děti v pohybu, protože počasí ukázalo své nejroztodivnější vrtochy. Zažili jsme déšť, sníh, kroupy, bouřku, sluníčko, vítr – zkrátka celá paleta počasí nahuštěná do jednoho dne. 

Základní skupina

RC Jimi Vyškov – RC Přelouč – 4:1

Všem rozcvičkám a motivacím navzdory nastoupili naši svěřenci do prvního zápasu velmi „ospale a chladně“. Aktivitu vyvíjelo jen několik hráčů, ostatní jen přihlíželi. Na druhou stranu nutno dodat, že výkon našeho protivníka byl velmi dobrý, celý tým hezky spolupracoval a hrál tvrdě. nejspíš samotná tvrdost hry naše hráče dost zaskočila.

TSV Handschuhsheim A – RC Přelouč – 3:1

První prohra na turnaji naše hráče nesrazila – naopak. Do druhého zápasu nastoupili s mnohem větším nasazením a touhou po vítezství. Utkání bylo velmi vyrovnané, plné hezkých skládek i útočných akcí. Bohužel jsme se nevyvarovali některých drobných a nutno říct i zbytečných chyb, které nás stály výsledek. Trochu nás může ale hřát vědomí, že jsme sehráli takto vyrovnané utkání s pozdějším vítězem celého turnaje. 

RC Přelouč – Berliner SV 1892 Rugby – 1:3

Jak jsme byli nadšeni z předchozího utkání (i přes prohru), tak na toto utkání bychom asi všichni chtěli co nejdříve zapomenout. Spousta chyb, někteří hráči se rozhodli vůbec neskládat a umožnit tak protivníkovi snadný průnik na naše území. Nedařilo se téměř nic a ačkoliv jsme rozhodně v tomto utkání měli na výhru, tak jsme soupeři body odevzdali na stříbrném podnose. Bohužel jsme se po tomto zápase museli smířit s posledním místem ve skupině a v odpoledním bloku nás čekal boj o umístění od 19. do 26. místa. 

Skupina o umístění

Dragon Brno – RC Přelouč – 1:3

Po dlooouhééé pauze na oběd před námi byla nelehká úloha – rozpohybovat  a namotivovat prochladlé hráče. Naštěstí se to podařilo a toto utkání jsme měli pevně v naší režii. Všichni si už začínají zvykat na rychlejší tempo hry a i potřebná aktivita a tvrdost při čistění rucku se nám zápas od zápasu zlepšuje. Nicméně útočná hra stále stojí na našich hlavních oporách týmu a to jsme chtěli v příštím zápase změnit. 

RK Petrovice II – RC přelouč – 1:1

Do tohoto zápasu jsme se rozhodli na střídačce nechat odpočinout naše hlavní dvě opory týmu – Davida a Bertu. Cílem bylo namotivovat všechny ostatní hráče k vyšší aktivitě a přijmutí zodpovědnosti, protože už to přeci neuhasí David ani Berta. Viděli jsme bojovné a velmi vyrovnané utkání, které nakonec skončilo remízou. Ano – mohli jsme asi vyhrát, ale jako vítězství považuji to, že si všichni uvědomili, že i bez „těch dvou“ se dá hrát, pokud se zapojí opravdu všichni. 

RC Přelouč – RC Zlín – 3:2

K poslednímu utkání jsme nastoupili s jasným cílem – poslední zápas se musí vyhrát! A tak to na hřišti vypadalo první polovinu zápasu. Poměrně rychlé 3 položení asi přinesly až moc klidu a pohody do našeho týmu a nakonec jsme se museli o vítězství ještě solidně porvat. Budiž toto pro naše hráče ponaučení, že zápas končí až s hvizdem rozhodčího, do té doby se polevovat zkrátka nesmí. 

Shrnutí turnaje

Již před tímto turnajem jsme se rozhodli, že náš tým by mohl zkusit výkonnostní skupinu A, protože v Béčku poslední zápasy dost dominoval. Nyní jsme tedy měli možnost si toto vyzkoušet, protože do tohoto turnaje nasazují týmy opravdu to nejlepší co mají. Tato konfrontace nám ukázala, že ve skupině A budou opravdu kvalitnější soupeři a naše hra se musí jednoznačně zlepšit a to především v týmovém pojetí, tvrdosti a rychlosti. Během celého turnaje nebyl zápas, kdy by nás soupeř „zadupal“ do země. I přes první 3 porážky, všechny zápasy byly vyrovnané. Zároveň ale bylo vidět, že někteří hráči byli zaskočeni rychlostí a tvrdostí hry, měli až přílišný respekt ze soupeře a nepodávali takové výkony, na které jsme zvyklí. Všechny tyto nedostatky můžeme odstranit a jednoznačně je nutné, aby si hráči zvykli na toto tempo a styl hraní – toho docílíme jedině tím, že budeme nastupovat ve skupině A a budeme se pravidelně setkávat s těmi nejlepšími. Přeji celému týmu, aby se dařilo a věřím tomu, že do konce sezóny budeme plně konkurence schopní. 

Dovolím si ještě shrnout turnaj jako celek. Organizačně jsem viděl hodně rezerv a myslím, že takový turnaj by měl být zorganizován trochu lépe. Značení hřiště plastovými terčíky bylo vysloveně fiasko a byl jsem svědkem nespočtu situací, kdy nebyla uznána pětka, protože hráč prostě nevěděl, kde je pětkoviště. Na regionálních turnajích jsem schopen přimhouřit oči, ale na mezinárodním turnaji toto považuji za velkou chybu. Zároveň 3 hodinová pauza mezi základní skupinou a skupinou o umístění by se určitě také dala zkrátit – udržet 3 hodiny bez aktivity děti „v turnaji“ je dost náročný úkol. Na druhou stranu musím ocenit občerstvení – maminky napekly spoustu dobrot a nikde nebyly dlouhé fronty.

Mám velkou radost, že dorazilo poměrně hodně zahraničních týmů (9) – je vždy skvělé mít možnost porovnat se i na mezinárodní úrovni. Bohužel pro české ragby jsme z tohoto srovnání nevyšli úplně nejlépe, vzhledem k umístění německých týmů na prvních třech místech. Obecně bylo vidět, že Německé týmy hrají tvrdší a agilnější ragby. používají i v této kategorii prvky hry jako prorážení a odmítání – což je v našich pravidlech zakázáno. Ačkoliv se mělo hrát podle našich pravidel, ne vždy bylo toto striktně pískáno – což nerozporuji, myslím, že to ke hře patří. Je spíše otázkou, jestli je správné v kategorii U12 tyto prvky zakazovat. Celkově ale bylo k vidění nádherné ragby a to od všech týmů, nejen těch Německých. 

Ačkoliv tedy nás provázelo ne úplně nádherné počasí, tak jsme si užili spousty nádherného ragby. Děkuji všem a zase někdy příště.

Honza Šmíd
Trenér kategorie U10

Další fotky z turnaje PYRF najdete na tomto odkaze… 

[Ukázat galerii]

1 2 ►

Tak konečně se nám rozjela jarní sezóna i pro ty nejmenší kategorie a s dětmi do 10 let jsme v neděli vyrazili do Sedlčan. Na dětech už od rána bylo vidět, jak moc se těší. Ačkoliv cesta trvala 2 hodiny, celou dobu byla dobrá nálada a to i přes poletující sněhové vločky, které se z tepla uvnitř autobusu pozorují hezky, ale zároveň člověk tak nějak tuší, že to po příjezdu nebude úplně „na plavky“.

Původní účast byla avizovaná mnohem větší a chvílemi to vypadalo na možnost sestavit 2 týmy, ale nejspíš i počasí zařídilo dost omluvenek a nakonec jsme měli 9 hráčů z toho 7 do kategorie C a 2 do kategorie B. Domluvili jsme se tedy s týmem z Českých Budějovic, že spojíme ve skupině B svoje síly, měli totiž pouze 4 hráče. 

Výkonnostní skupina B
Já jsem se primárně věnoval skupině C, nicméně při každé volné chvíli jsem se snažil sledovat i počínání našich dvou Honzíků ve skupině B. A mám velkou radost že opravdu BYLO NA CO SE DÍVAT. Trenérka Budějovic si naše kluky vychvalovala do nebes a opravdu bylo vidět, že jsou tahouny týmu. Zdobila je neprostupná obrana a dobrá taktická vyzrálost. V kombinaci s hráči Budějovic, kteří je doplnily rychlostí a hbitostí se vylíhnul téměř neporazitelný tým. Pouze v jednom zápase utrpěli velmi těsnou porážku 2:1, jinak na hřišti tento tým dominoval. Bezchybné to samozřejmě nebylo, nicméně tím, že jsem nesledoval celou dobu, tak jsem si zapamatoval jen ty dobré momenty. 🙂

Výkonnostní skupina C
Zde jsme měli primárně nováčky, ale i pár hráčů, kteří už zkušenosti mají, jen potřebují trochu přemoct strach a najít v sobě hlad po balónu a vítězství. V prvním zápase jsme se teprve začínali probouzet z nočního spánku a hra opravdu vypadala jako když po louce pobíhají unavení medvědi. Au. Nicméně ze své zkušenosti vím, jak takové první turnaje po zimě vypadají. Nepropadal jsem tedy panice a dobře jsem udělal. Zápas od zápasu byla hra lepší a lepší. U některých hráčů jsem byl až překvapen, co se v nich skrývá. Nemohu říct, že bychom nějak dominovali, naopak výhru jsme urvali jenom jednu, nicméně vždy to bylo hodně těsné a téměř vždy po zbytečných chybách, které můžeme odstranit. Poslední 2 zápasy byly plné herního nadšení a snahy o to poprat se o výsledek. A z toho mám velkou radost. Je vidět, že máme na čem stavět, ale je před námi ještě obrovský kus práce. 

Cestou zpět byla v autobuse opět báječná nálada, zpívalo se, povídali se vtipy a nerozhodila nás ani Policejní kontrola, která málem odvezla jednoho z hráčů (na žádost trenéra, pozn. redakce). 🙂 Vše nakonec dobře dopadlo a my hledíme vstříc dalším turnajům a výzvám. 

Honza Šmíd
Trenér kategorie U10

[Ukázat prezentaci]

Ano, je to tak. Podzimní sezóna se nám završila posledním turnajem U10 v Praze na Pragovce. Mám obrovskou radost, že krom jednoho jediného turnaje v Olomouci jsme se zúčastnili všech turnajů podzimní části sezóny a to hned několikrát se dvěma týmy. Už jen toto beru za obrovský úspěch.

Na Pragovku se vydáváme obvykle vlakem a stejně tak to bylo i tentokrát. Cesta vlakem uběhla tak rychle, jako děcko po prvním curry běží na záchod. Po příjemné procházce ke hřišti jsme provedli tradiční aktivaci (rozuměj rozcvičku a různé další blbiny, aby se děti rozhýbaly). Před turnajem jsem dětem vyslal jasné poselství: „Je to poslední turnaj, nezajímá mě výsledek, jediné co chci, aby vás to bavilo. Hrajte tak jak umíte a dejte do toho hlavně nadšení. Já jako trenér dnes nebudu rozdávat povely ani křičet (ups…. pozn. autora). Je to na vás, bavte se hrou a užijte si den.“

Dětská mysl a fantazie je v tomto úžasná, takže jsem se během dne dozvěděl, co všechno děti baví a co zase ne. Něco se týkalo ragby, něco vůbec. Ale tak sranda byla a já se hesla držel také – parádně jsem se bavil. Díky bohu tato odlehčenost situace pomohla i na hřišti – děti na sebe vzaly zodpovědnost, parádně komunikovaly, hrály soudržně a hlavně s nasazením a nadšením. Krom jednoho zápasu nás zdobila pevná obrana a výborné rozehrávky standardních situací, díky kterým jsme získali spoustu položení.

Zkrátka jsme si užili poslední podzimní turnaj náramně, jediné co nám to trochu pokazilo byla cesta vlakem domů – inu neděle odpoledne, ještě když byl před víkendem svátek. Nacpávači z Japonského metra by se nám na nádraží v Libni obzvláště hodili. Museli jsme si nakonec pomoci sami a trochu to pomačkat – tak co si budeme povídat, jsme ragbisti, tak to zas takový problém nebyl. 🙂 I tak cesta proběhla zdárně, ve vlaku nikdo nezůstal a všichni se vrhli do náručí čekajících rodičů. 

Byl to krásný podzim. Chvíli jsem měl obavy, zda sezónu neovlivní situace kolem covidu, ale naštěstí vše proběhlo bez komplikací, což je super. Jak už jsem psal, účast na turnajích byla parádní a až na drobné výjimky bylo vidět, že celé naše snažení směřuje správným směrem. Děkuji tedy všem – dětem, rodičům, trenérům, ostatním klubům, rozhodčím, řidičům autobusů i vlaků, vlastně i vládě, že nám to nezatrhli. Nyní už nás čeká zimní příprava a pak už hurá na jaře na další turnaje. 

Ragby ZDAR!

Honza a Jarda – trenéři U10

[Ukázat prezentaci]

Tento víkend v sobotu 16.10.2021 probíhal v Praze tradiční festival Ragby, což je mezinárodní turnaj mládeže nazvaný Prague Youth Rugby Festival (PYRF). Oproti jiným turnajům je tento soutěžní a tedy každý klub bere ty nejlepší hráčky a hráče co má k dispozici. Zároveň je obvykle možné porovnat síly i se zahraničními kluby, což bohužel tento ročník nebylo možné z důvodu komplikované situace kolem Covidu. Klubům z Moravy naštěstí nic nebránilo, tak jsme se potkali alespoň s kluby z Brna a Vyškova. 

Pro kategorii U10 se turnaj konal na Tatrovce, kam nás jako vždy včas a bezpečně dovezl Miloš Kozubek. My tady moc díků za dopravu nerozdáváme, tak se pokusím to dnes trochu napravit, protože zkrátka jsme vždy naprosto spokojeni. Takže díky moc, pane řediteli! 🙂 

Do naší sestavy jsme nakonec vybrali tyto hráče: Honzík Vrátil (kapitán), Johánek Bulánek, Max Tichý, Adam Pleskot,  Radek Suchý, Patrik Dvořák, Víťa Lelek a Matěj Štarman.  Poslední 2 jmenovaní jsou dokonce čerstvě po přestupu z U8, nicméně jsou velmi šikovní a talentovaní, tak jsme je vzali, aby nabírali zkušenosti. A nutno dodat, že rozhodně nebyli jen do počtu – naopak!

Dopoledne nás čekaly zápasy ve skupině, kde jsme postupně změřili síly s týmy: RA Brno, Šumava Nýrsko, Kralupy Havrani a Tatra A. Hned první zápas ukázal, že tady nebude slabých týmů a bude se bojovat o každý centimetr trávníku. Dramatické utkání jsme nakonec o jedno položení vyhráli a to nám udělalo obrovskou radost. Následoval zápas s týmem z Nýrska, který byl mnohými pasován do role tzv. černého koně turnaje. S tímto velmi silným soupeřem jsme svedli opravdu neskutečnou bitvu. Naší hlavní silou byla především týmovost a souhra. Bohužel jsme si ale vybrali i slabší chvilky, které nás stály když už ne vítězství, tak určitě remízu. Hráči zjistili, že v takovém zápase se zkrátka jakékoliv zaváhání trestá. 
I tak nás ale tento výkon nakopnul a proti týmu z Kralup jsme nastoupili ve velkém stylu. Věděli jsme, kdo nás čeká, vždyť jsou to naši kamarádi, se kterými jsme bok po boku hráli několik turnajů v minulých sezónách. Opět bylo nutné hrát hlavně soudržně a kombinačně. Celkem rychle jsme se dostali do vedení 3:1 a asi minutu před koncem to vypadalo, že máme vítězství na dosah ruky. Kluci z Kralup ale zařadili vyšší rychlost a nás asi trochu brzdily myšlenky na výhru s tak silným soupeřem. Během minuty jsme dostali 3 pětky a na některých tvářích se objevily i slzičky. Opět to byly laciné chyby, kdy nám balóny lítaly z rukou a tím jsme nabídli soupeři šanci. Další porážka o jediný bod. 
Jako poslední tým nás čekal jeden z favoritů turnaje – Tatra A. Tento tým si poradil zatím se všemi soupeři v naší skupině a už mu chyběl jenom náš skalp. Snažili jsme se hráče nahecovat co nejvíce, aby nedali svojí kůži zadarmo. A sice jsme celkem nepřekvapivě prohráli, ale rozhodně jsme sehráli velmi dobré utkání a myslím, že jsme byli jediní, kdo Tatrovce nasázel 3 pětky. Nakonec to tedy bylo 4. místo a do odpoledne jsme šli do skupiny, která bojovala o 12. – 16. místo. 

Po obědě na nás tedy čekaly týmy: Říčany B, Sparta, Slavia a Petrovice B. Bylo super, že nás pauza příliš neutlumila a do prvního zápasu jsme vlítli jako praví Bizoni – urputný boj, soudržnost a souhra – to byly aspekty, které nám pomohly k výhře 4:3. Následující utkání se Spartou bylo asi nejdramatičtější utkání, které jsme odehráli. Z obou stran skvělá obranná hra dovolila položit pouhé 3 pětky – vyhrát mohl kdokoliv, trochu více štěstí měli tentokrát borci ze Sparty. Opět rozdíl o jediný bod. Za hru se ale rozhodně stydět nemusíme. 
Proti Slavii si dovolím tvrdit, že jsme měli přeci jen trochu navrch, nicméně jsme kupili chybu za chybou a nakonec tedy i tento zápas byl těsný. O jednu pětku více jsme nakonec položili mi. Toto utkání si ale za rámeček úplně nedáme – jednoznačně náš nejslabší výkon. Přesto bylo vidět spousta hezkých akcí, včetně krásného položení z rojové hry, kdy jsme měli snad 5 fází (což u U10 je opravdu nezvyklé) a nakonec se povedlo silou vůle dotlačit míč za čáru – viz foto :-).

Poslední zápas nás čekal proti Petrovicím B. Trochu už začala úřadovat i únava a alespoň pro mě tento zápas neměl až takový náboj jako ty předešlé. Bojovalo se ale opět urputně a opět byl rozdíl o jedinou pětku – tentokrát v náš neprospěch. Prohra 1:2 ale určitě není nic, za co bychom se měli stydět.

Když jsme ráno vyráželi, moje skromné ambice byly skončit kolem 10. – 12. místa (celkem bylo 21 týmů) – musíme být přeci jen realisti a když vidíme hru ve skupinách A, tak víme, že máme ještě co dohánět. Hra našeho týmu během celého turnaje mě ale velmi mile překvapila a nebýt několika chybiček v základní skupině, klidně jsme mohli skončit ve finálové skupině o 1. – 6. místo. Na kdyby se samozřejmě nehraje, jsem ale přeci jen trochu zklamaný, i když jsme nakonec nezůstali tolik za tím, co jsem si na začátku představoval. Určitě jsme našemu klubu neudělali ostudu a děti na hřišti nechali vše, to jsem si jist.

Zároveň si ale moc dobře uvědomujeme, které chyby nás stály lepší umístění a s dětmi jsme si vše podrobně rozebrali. Je důležité, aby i sami děti rozuměli tomu, co se nepovedlo. Slíbili jsme si, že na tom budeme tvrdě, ale také s nadšením pracovat. 

Chtěl bych poděkovat organizátorům turnaje, vše probíhalo bez sebemenších problémů. Chtěl bych poděkovat rodičům za podporu a pomoc při turnaji. Také bych chtěl poděkovat mé rodině, která bez mrknutí oka tolerovala můj pozdní příchod na sobotní rodinnou oslavu :-). Hlavně bych chtěl ale poděkovat dětem, protože bez nich a jejich nasazení by to zkrátka nešlo. A když je to k tomu všemu ještě baví, tak to je pro trenéra to správné palivo do motoru.

Tak RAGBY ZDAR!

Honza a Jarda.

[Ukázat prezentaci]

1 2 ►

V neděli 10. 10. 2021 jsme se zúčastnili regionálního turnaje na hřišti RC Praga. Opakovaně se nám podařilo postavit dva týmy a asi zatím nejpočetnější výprava tak mohla zabojovat o svou chvilku slávy. I přes drobné komplikace, cesta proběhla hladce a všichni jsme se dostali včas a v pořádku na hřiště.

Ve výkonnostně vyšší skupině jsme za celý den vlastně nenašli přemožitele a z pohledu výsledků jsme byli 100% úspěšní. Nesmíme, však usnout na vavřínech.  Je ještě mnoho věcí, které se musí vylepšit. Potřebujeme zapracovat na vyšší aktivitě, naučit se hrát více otevřenou a týmovější hru a zapracovat na technice skládky. Každopádně kráčíme správným směrem a všichni hráči si zaslouží velké poděkování.

Ve výkonnostně nižší skupině se nám výsledkově moc nedařilo. Hráči se musí naučit přijmout svou roli na hřišti, zapracovat na týmové spolupráci a pomalinku začít odbourávat strach ze skládání soupeře.  Jako trenér jsem tedy musel zvolit jiný systém motivace týmu. Zaměřili jsme se na detail přihrávky a nadřadili jsme princip nadšení nadevše co se na hřišti dělo. Děti si turnaj užily s dobrým pocitem a to je hlavní.

Fotografie z turnaje:

https://35.rajce.idnes.cz/RC_Prelouc_U12_-_Praga%2C_10.10.2021/

Děkuji všem hráčům za předvedené výkony a v neposlední řadě děkuji rodičům za podporu.

Trenér U12 – Homola Ladislav

O prvním říjnovém víkendu jsme s hráči kategorie U10 zavítali na turnaj na pražskou Slavii. 

Kvůli podzimní vlně chřipek a viróz se nám bohužel nepodařilo sestavit dva původně plánované týmy – jeden do skupiny B a jeden do „céčka“. Vzhledem k absenci většiny starších a zkušenějších hráčů jsme se na místě rozhodli, že si nakonec zkusíme zahrát skupinu C.

Tohoto turnaje se zúčastnili převážně noví hráči a hráčky, pro některé to byl vůbec první turnaj a tak jsme si za cíl dali hrát „týmovou hru“ s maximem přihrávek, zabojovat o každý míč a v praxi si zkusit atmosféru „ostrých“ zápasů. Naši hráči se po „opatrném“ prvním zápase rozkoukali a předváděli pěknou a hlavně bojovnou hru. Každý zápas bylo vidět, jak se nám zlepšuje spolupráce, komunikace a pohyb na hřišti. Měl jsem opravdu radost, jak rychle se noví hráči učí od těch zkušenějších a všichni se zapojují do hry. 

Z celkového počtu 5-ti zápasů jsme 3 x zvítězili a 2 x prohráli, což samo o sobě není vůbec důležité, ale na druhou stranu to našim malým Bizonům udělalo ohromnou radost, protože kvality skupiny C z tohoto turnaje se velmi blížili skupině B.

Podtrženo sečteno, naši hráči předvedli velmi dobrý výkon za který se nemusí rozhodně stydět, protože se hrálo rychleji a přesněji než jsme standardně u „céčka“ zvyklí.

Všem zúčastněným hráčům a rodičům děkuji za účast a podporu.

Rugby zdar!
Jarda

[Ukázat prezentaci]

Tuto neděli jsme se s kategorií U10 v počtu 10 bizonů vydali na bájný Olymp, kde jsme…. Ehm… Ne, tak vysoko opravdu nemíříme, takže kam že jsme to… Jo, vyrazili jsme na stadion Markéta, kde sídlí Ragbyová Akademie Olymp. Krásný nový stadion na kterém se prohání ragby reprezentace a také plochodrážníci všeho druhu, tentokrát obsadili ragbisté a ragbistky ve věku do 10ti let.

Povrch na Markétě není přírodní trávník, ale umělý, což umožnilo zdokonalit se v mnoha nových dovednostech:
– stavění sopky z černých gumových kousků
– zasypávání trenérovo zápisků, či jakýchkoliv jiných předmětů gumovými černými kousíčky
– následně to vše vyhodit do vzduchu a pochytat ideálně do vlasů
– jak si efektivně ušpinit ruce o černé gumové kousky
při takto intenzivním tréninku nových dovedností bylo nadlidským výkonem udržet tým v soustředění se na zápas, ale sem tam se to snad i povedlo. 🙂

Naše výkony připomínaly jízdu na horské dráze – chvíli jste nahoře, aby se vám vzápětí obrátil žaludek naruby při střemhlavém sešupu dolů s několika vruty a opět si to frčíte nahoru, užíváte si krásný výhled a zase ten sešup, zatáčka doleva, doprava, doleva – div člověk nevyletí z dráhy… Vysvětlení je jednoduché – nejen výkonnostně nesourodý tým, ale i velmi rozdílná kvalita soupeřů – ačkoliv jsme byli všichni ve výkonnostní skupině B, výkony protivníků bych dokázal rozčlenit do všech 3 výkonnostních kategorií. Občas si zahrajete s vyrovnaným soupeřem, ale občas na vás bafne tým, který je o několik levelů výše a pak je nadšení a motivace ta tam.

Naším cílem je tedy jezdit na turnaje v ještě větším počtu hráčů, abychom mohli postavit 2 týmy a tím i lépe sjednotit výkonnost jednotlivých hráčů. Zároveň je třeba zapracovat na lepších přihrávkách a kontinuitě hry, protože to nám dělá problém nehledě na všechny tyto okolnosti.

Snad to nevyznělo moc negativně. Na turnaji jsme měli 3 nováčky, kteří se celkem rychle zorientovali a časem budou určitě velkou posilou. Ostatní hráči odváděli parádní výkony. Až na malé výjimky bylo evidentní nadšení a chuť do hry. Za to všechno bych rád dětem moc poděkoval.

Nyní si dáme 14 dní pauzu a poté nás 10. října čeká další turnaj na Slávii.

RAGBY ZDAR!
Honza – Trenér U10

Kompletní výsledky:

Je tady nová sezóna a my jsem zpátky na hřišti! Do nové sezóny vstupujeme s počtem hráčů, který nám poprvé v novodobé historii umožňuje postavit dokonce dva týmy! Jako trenér jsem tak schopen lépe rozdělit výkonnost svých svěřenců a děti si tak užijí zápasy proti rovnocenným soupeřům. Tento prvek má za následek zvýšení jejich snahy a každý hráč odchází ze hřiště s dobrým pocitem maximálního výkonu. Za tuto skutečnost jsem strašně moc rád a pevně věřím v další rozšiřování naší členské základny.

V nižší výkonnostní skupině nastoupili děti, které se začínají seznamovat s větším prostorem našeho vytyčeného hřiště a někteří dokonce zažili svůj první turnaj v životě. Jejich výkon hodnotím velmi pozitivně, kdy s přibývajícím časem bylo patrné jejich zlepšení. Hráči musí zapracovat na technické a především fyzické zdatnosti. Jsem si jistý, že postupem sezóny začnou pomalinku doplňovat své kamarády ve výkonnostně vyšší skupině.

Ve vyšší výkonnostní skupině se musím přiznat, že z první poloviny turnaje jsem byl velmi mile překvapen. Tým svou bojovností konkuroval všem soupeřům a nezaostával ani v technice. Druhá polovina turnaje ukázala jednu z velkých slabin našeho týmu a to je fyzická kondice. Bylo patrné, že některým hráčům takzvaně došli baterky a že takováto porce zápasů byla již trošinku nad jejich síly. Toto je ale prvek, který se trénuje nejjednodušeji, a jsem skálopevně přesvědčen, že se správnou tréninkovou morálkou brzy doženeme to, co nám vzalo domácí nicnedělání.  Každopádně si celý tým zaslouží pochvalu a mé poděkování.

Na závěr jeden citát od neznámého autora:
„Trenér ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.“
Trenér U12 – Homola Ladislav