Úzký kádr našeho týmu se v utkání ve Vyškově ukázal ve své plné nahotě. Ke zraněným hráčům se přidala absence hned čtyř hráčů, kteří byli na předešlém zápase proti Pragovce, konkrétně Hanč, Horáček, Nevrlý a Kouba. K utkání jsme tak měli k dispozici pouhých 18 hráčů a závěr jsme díky zranění a obdržené žluté kartě dohrávali ve 13ti hráčích.
RC JIMI Vyškov – RC Přelouč 76:17 (45:0)
Body: Trunec 10 (2P), Čížek Jakub 5, Rozkošný 2
Sestava: Dušek, Čejka, Staněk, Jech, Krejzl, Suchý, Dostál, Trunec, Rozkošný, Čížek, Krčmář, Petržilka, Kohout Jan, Pospíšil, Doležel
Střídali: 40m. Šmíd za Krčmáře, 60m. Charvát za Krejzla, 60m. Novák za Duška
ŽK: Suchý
Obraz hry nebyl úplně tak špatný, kdy především v mlýnech jsme dominovali a vyhrávali i mlýny Vyškova. Co nám chybí je bojovnost, kdy první poločas nebyla vidět na hřišti ani náznakem. Skóre taky tomu odpovídalo, kdy domácí pohodlně sázeli jednu pětku za druhou. V druhém poločase se konečně bojovnost dostavila, hra se přeci jenom trochu vyrovnala a tři položení našeho týmu toho byly odměnou. Dvakrát skóroval Štěpán Trunec, který si po vyhraném drtivém tlaku z mlýnu vzal z postu vazače balón a svým typickým průnikem došel do brankoviště. Pětku také položil lišácký Kuba Čížek, který využil zaváhaní Vyškova a z rychle rozehraného trestného kopu unikl z vlastní 22cítky.
Utrpěli jsme třetí těžkou prohru a tahle bolela asi nejvíc. Mrzí mě, že klukům chybí jiskra, odhodlání poprat se na hřišti o každý metr hřiště a pověstná přeloučská bojovnost. Když to srovnám se sezónou v roce 2020, je to velký sešup minimálně o dvě patra dolů. Máme teď týden volno a je potřeba zapracovat především na našich hlavách, na naší psychice a ukázat všem, ale především sami sobě, že stále máme na to být součástí extraligy.