Vždy, když nás čeká turnaj ve vzdálenější lokalitě, tak uvažuji o dvoudenním výletu, abychom se vyhnuli brzkému vstávání v neděli a dlouhé cestě hned před turnajem. Tentokrát jsme měli trochu trable sehnat doprovod, protože na takový výlet prostě jeden trenér nestačí. Nakonec ale vše dobře dopadlo a to díky rodičům Davida Kamínka – Davidovi a Lucii Kamínkovým. Plány měli sice jiné, ale když zjistili, že by se třeba vůbec nemělo jet, tak obětovali rodinný výlet za pomoc stádu Bizonků na jejich Českobudějovické misi. A já jim tímto opravu hluboce děkuji, protože bez nich by tento výlet prostě proběhnout nemohl, ale zároveň byli naprosto úžasní, se vším pomáhali, dětem vzali i nějaké další občerstvení, starali se o ně, prostě děkovat budu 100x a stejně to bude málo… 🙂 Takže DĚKUJI!
A když už jsme u těch díků, tak nemohu zapomenout na organizátory turnaje z RC České Budějovice v čele s Míšou Kosouvou, kteří nejen, že nám zajistili luxusní ubytování hned u hřiště, kde se turnaj konal, ale zároveň naprosto nezištně nabídli, že nás odvezou z nádraží, abychom nemuseli cestovat MHD, což je v tomto počtu vždy docela challenge. Ba co víc, v neděli nás po turnaji hodili zase zpátky na nádraží. Takže děkujeme moc za Vaší pohostinnost a ochotu. I turnaj probíhal jako švýcarské hodinky a to i přesto, že nemají vlastní hřiště, takže to je vždy o dost komplikovanější, když klub nemá stabilní zázemí. Naštěstí už začaly stavební práce na novém hřišti, které si tento klub rozhodně zaslouží. A protože nic není zadarmo, tak zde přikládám odkaz, na kterém se můžete dočíst víc a navíc můžete přispět na dobrou věc. Zde odkaz: RCČB – Nové rugbyové hřiště (rugbycb.cz)
Další děkovačky až na konci, teď už ale pojďme k věci. Předpověď počasí věštila dešťové přeháňky, kosu jak v zimě a vůbec to nebylo počasí, které by lákalo někam jet s karimatkou a spacákem. I přesto ale byla perfektní účast a chyběly nám pouze Evička se Žanďou, které bohužel onemocněly a jsem si jistý, že kdyby mohly tak jedou s námi a jsme v plném počtu. Výletu se tedy účastnili: Viktorka, Adam, Matěj, Táda, Šimon, Denis, Matouš, Ondra, David a jako podpora ještě Lucinka s Emičkou (viz foto na úvodu článku – jak vidno, je to taková úplně normální partička dětí 🙂 ).
Naše cesta začala v sobotu 20.4. na přeloučském vlakovém nádraží lehce po obědě. Cesta vlakem probíhala bez problémů, děti měly perfektní náladu a i my dospěláci jsme se dobře bavili. První trošku komplikace nastala v Táboře, kde jsme se museli přesunout z pohodlného vlaku do nepohodlného autobusu (výluka na trati) a my jsme museli přečkat cca hodinu v tomto nepohodlném dopravním prostředku. Dětem to ale nevadilo, ty si jely svojí pohodičku a my s Davidem jsme se po vystoupení z busu taky nějak porovnali, takže vlastně cesta v pohodě.
Následoval již zmíněný přesun na hřiště a ubytování v šatnách, které byly super vytopené, takže moje obava, že budeme v noci klepat kosu, vzala za své. Hned poté jsme se vydali do nedaleké trampolínárny (asi jsem vymyslel nové slovo, co? 😀 ) Jump Family , což mělo být pro děti překvapení, ale někteří rodiče zkrátka neudrží jazyk za zuby, takže překvapení se tak úplně nekonalo, ale nadšení bylo obrovské. No co si budeme povídat, děti tohle prostě zbožňují. Zážitek perfektní, první bod si můžeme odškrtnout, zároveň to byla i forma tréninku, takže příprava na nedělní turnaj také proběhla – další bod odškrtnut.
Pak už jen pizza k večeři, společenské hry (karty, lodě, atd.) a šup zabalit do spacáků, abychom se na neděli co nejlépe vyspali.
V neděli nás po vydatné snídaní čekal turnaj U10, kde jsme se tentokrát zapsali do skupiny B. Musíme prostě bojovat se silnějšími týmy, abychom se pořád posouvali. Naše mise byla jasná: Pojďme si to užít a především bojujme jako tým – hlavní princip byl SOUDRŽNOST. Nic jiného mě nezajímalo. Tak se pojďme podívat, jak to dopadlo.
Přelouč Bizoni – Kralupy Havrani 7 : 5
Jsem si naprosto jistý, že pokud bychom jeli v neděli ráno (vstávat v 5:00, přes 3 hodiny cesta na místo), tak by následující odstavec začínal slovy: „V prvním zápase jsme ještě trochu dospávali z auta. Nedařilo se nám v první půli zachytit krok se soupeřem, v druhém už jsme se začali trochu rozjíždět“
Ne, ne, ne… Tak to tentokrát nebude. Na hřiště jsme vlítli jako jeden muž (i přesto, že tam byla 1 dívka :-)). S Havrany jsme sváděli vyrovnaný souboj i přesto, že jsem je považoval za jasné favority této skupiny – a jejich výsledky to potvrzovaly. Jen ne s námi. Polovinu zápasu jsem měl husí kůži. V tom zápase bylo vše co jsme potřebovali – aktivita, perfektní podpora, kontrarucking, skládky (tady ne úplně na 100% ale nebudeme si to kazit, né?). V čem byla ale naše hlavní výhoda byla právě ta soudržnost a týmovost s jakou do toho děti vlítly. Takový začátek jsem vůbec nečekal.
České Budějovice – Přelouč Bizoni 7 : 8
Povzbuzeni prvním zápasem jsme vlítli i do dalšího, Začátek byl plně v naší režii, ale postupně se nám lehce zranily opory týmu a celé jsme to museli postavit na méně zkušených hráčích. Tady se nám projevil náš hlavní nedostatek u některých hráčů a to jsou skládky. Můžeme hrát krásně do útoku, ale pokud nebudeme dobře a aktivně skládat, tak do výhry budeme muset dát mnohem více energie. Pořád jsme hráli perfektně týmově, komunikace na hřišti je čím dál lepší, ale do obrany to prostě trochu skřípalo. Nakonec to byl tedy velmi těsný zápas, kde mohl vyhrát každý z týmů a bylo by to spravedlivé.
Amazonky – Přelouč Bizoni 3 : 9
V další části turnaje nás čekaly dva dívčí týmy z druhé skupiny B. Jako první na nás vlítly Amazonky z Olympu (včetně posil z jiných týmů). Ono to podle výsledku tak nevypadá (a vlastně jsem úplně překvapený, když jsem to četl), protože zápas byl v podstatě opravdu vyrovnaný. Jedna pasáž byla úplně nádherná, kdy oba týmy bojovaly o každý metr, ale asi jsme to prostě urvali víckrát. Zde musím opravdu vyzdvihnout nasazení celého týmu a opět soudržnost, která asi už tušíte nás provázela celým turnajem a mise byla jednoznačně splněna. Perfektní výkon obou týmů a vnímal jsem, že i všichni kdo zápas sledovali, si jej parádně užívali.
Strong Girls – Přelouč Bizoni 4 : 7
Náš tradiční soupeř, se kterým jsme odehráli v tomto roce jednoznačně nejvíce zápasů. Někdy měly převahu holky, jindy zase my, ale vždy to byly krásné zápasy. Oprávněně jsme se tedy s Pepou Bláhou (trenér Strong Girls) na tuto „třešničku na dortě“ těšili. Zápas to byl hezký, ale vypadalo to, jako by se hrálo „z kopce“, protože v prvním poločase pokládaly pouze holky ze Strong Girls a po výměně stran zase naši Bizonci. Docela nás to pobavilo musím říct. No, zkrátka, asi jsme měli trošku prudší kopec a podařilo se nám položit o pár pětek více, takže jsme tento parádní výlet zakončili nejlíp jak jsme mohli.
Můžeme mít skvělý pocit, že jsme vyhráli všechny zápasy, ale je potřeba si uvědomit, že všechny zápasy byly vyrovnané. S každým soupeřem můžeme příště prohrát, tak to prostě je. Co je ale důležité a pro mě největší výhra, že pokud jdeme na hřiště jako TÝM, tak zkrátka do skupiny B patříme a můžeme zde odehrát perfektní vyrovnané zápasy a hráči se budou dále zlepšovat.
Zároveň nás pořád u některých trápí skládky a na tom musíme opravdu zapracovat, protože to je naše hlavní a docela výrazná slabina.
Po turnaji už následoval jen oběd a cesta domů, která proběhla opět docela pohodě i přesto že byla neděle odpoledne, kdy jsou vlaky nacpané k prasknutí.
Celý výlet tedy můžeme naprosto s klidem vyhodnotit jako 100% úspěšný. Užili jsme si zábavu, dobrodružství, spoustu krásného ragby a hlavně to všechno jsme prožili spolu jako tým a to je hlavní účel těchto výletů.
Chtěl bych poděkovat rodičům za důvěru, kterou v nás vkládají, když nám svěřují své děti na takový výlet. Je to pro nás nejen pochvala, ale také závazek.
Hlavní díky směřují k dětem – celý výlet byli úplně perfektní, mají skvělou partu, nemuseli jsme řešit žádné problémy a hlavně jsme si užili spousty legrace a zábavy. Domů jsme dorazili všichni unavení, ale plní dojmů a dobrých pocitů.
Teď neusnout na vavřínech, trénovat a příští týden nás čeká další turnaj na Slávii, tak musíme potvrdit, že do „Béčka“ prostě patříme…
Honza Šmíd
Trenér U10
