První historické utkání nedopadlo úplně podle našich představ. Po několika letech spolupráce s ragbisty z Babic jsme začali v létě řešit možnost přidat k naší fungující spolupráci hráče z Vrchlabí. Domluva byla krátká, ale jasná, kategorie U14 a U16 posílíme hráči z Vrchlabí.

Rozlosování soutěže, které přišlo předposlední srpnový víkend nám určilo prvního soupeře v podobě RC JIMI Vyškov. Vzhledem k prázdninám jsme se stihli domluvit na krátkém soustředění na našem hřišti, které proběhlo den před zápasem. Na soustředění jsme měli 8 hráčů z Přelouče a 6 z Babic. Hráči z Vrchlabí bohužel nemohli dorazit, ale měli jsme domluveny 4 hráče na neděli do Vyškova.

Cesta do Vyškova byla bez problémů a tak jsme po desáté dopoledne vstoupili do areálu. Zejména mladší hráči byli překvapeni velikostí hřišti, na kterém se měli pohybovat. Protože jsme byli v areálu dříve nežli domácí, tak jsme volný čas využili k tomu, abychom si prošli hřiště a u každé lajny (brankoviště, pětimetrovka, 22 apod) si řekli, co chceme hrát. Za chvíli nás doplnili 3 hráči z Vrchlabí a my se těšili, jak v 17 hráčích nastoupíme v nových dresech.

Po rozcvičce a těsně před zápasem jsme se dozvěděli, že tři naši hráči do boje nezasáhnou, protože vznikly administrativní potíže. Rozpadla se nám tak nejenom první řada, ale byli jsme nuceni hrát i bez zadáka. Ve velmi improvizované sestavě jsme absolutně nezachytili začátek utkání. Po první pětce jsme další dvě dostali po našem výkopu a bojácném přístupu ke skládání soupeře. Ve druhé polovině prvního poločasu se obraz hry opticky srovnal. Pokud jsme měli míč v držení, tak se nám dařilo nahrávat (bohužel bez postupu směrem vpřed). Při prvním rucku se objevila další nedůslednost, která nás provázela po zbytek zápasu, a tou bylo nedočištění hráče, který ruck zakládal. První hráč většinou pohledem hledal někoho, kdo za něj tu „černou“, ale nutnou práci udělá. Výsledkem byl získaný míč soupeřem a další útok na naše brankoviště.

Po poločase jsme díky individuálním kvalitám Davida Hetycha zaznamenali dvě položení s prokopnutím Matyho Janouška. Pak většině hráčů úplně odešla fyzická kondice, přidalo se zranění žeber náhradního hráče první řády, a i přes další položení Davida se skóre zastavilo na 69:21.

Jestli si někdo zaslouží vyzdvihnout, tak by to byl David Hetych, Maty Janoušek, Hans Křivčík a Tomáš Wolajnyk, který hrál s indispozicí bolavého kolena.

Pokud bych to měl shrnout, tak jsme propadli v základních aspektech rugby. Krom výše vypsaných hráčů jsme neskládali, přes trénink trojiček v roji jsme se alibisticky zbavovali míče nahrávkou na hráče za námi a tím ztráceli území, Nečistili jsme rucky, v útoku jsme podlehli vosímu syndromu, takže naše křídla hráli na úrovni vnější tříčtvrtky a útoky jsme rozebíhali směrem šikmo, nebo dokonce dozadu.

I přes takovýto výsledek děkuji všem hráčům, že se rvali jako lvi o výsledek a doufám, že na vlastní oči viděli kolik práce je před námi