V neděli 9. října se konal již 4. turnaj kategorie U10 a to dokonce u nás doma v Přelouči. Jako vždy se doma chce ukázat co nejvíce hráčů a tentokrát, neptejte se mě jak je to možné, se dokonce zúčastnilo 15 hráčů ze 14. Jak říkám – neptejte se mě jak je to možné, zkrátka se na světě dějí i takové věci. 🙂 Bohužel, radost netrvala dlouho, jednoho hráče nám ještě před začátkem nepustila do hry nevolnost a hned při prvním zápase se nám zranila jedna z hráček (naštěstí to nebylo nakonec nic vážného, ale do hry se nám už bohužel nevrátila).
I tak bylo ale dostatek hráčů a hráček abychom postavili doma 2 týmy, z čehož mám vždy obrovskou radost. Do skupiny C jsme nominovali téměř výhradně dívčí tým doplněný dvěma borci, kteří ještě potřebují sbírat zkušenosti. Tým ve skupině C odehrál 4 zápasy a nutno dodat, že i přes snahu všech na hřišti se nedařilo téměř vůbec skládat a bez skládek se bohužel ragby hrát nedá. Nebo hrát se dá, ale… Musíme zkrátka pracovat stále dokola na skládkách a hlavně na odbourávání strachu z kontaktu. I křehké děvče vybavené správnou technikou skládky dokáže skládat téměř kohokoliv, kdo se před ní postaví. Na druhou stranu, když už jsme se k balónu dostali, tak jsme byli schopni vypracovat si i hezké šance a za to musím všechny pochválit.
Ve skupině B jsme odehráli také 4 utkání a bylo to jako na houpačce. V podstatě se stalo tradicí, že první zápas na turnaji nám nesedne. Na hru Slávie jsme nedokázali vůbec reagovat, naše hra byla chaotická a vůbec jsme nedodržovali co jsme se na trénincích učili. Zkrátka jsme narazili na silnějšího soupeře a sami jsme nepředvedli zdaleka na co máme a podle toho také zápas vypadal. V tomto týmu ale dříme obrovská mentální síla i po takovém výprasku se zvednout a do dalšího zápasu se vrhnout jako kdyby se nic nestalo. Druhý zápas proti Modré mašině z Říčan byl i přes velké množství chyb plný nádherných akcí na obou stranách. Hráli jsme neskutečně obětavě a hlavně týmově a opět moje ragbyové srdíčko plesalo. Super zápas a děkuji za něj všem hráčům, protože tam nechali vše. Možná i více… Protože v dalším zápase proti Modré skále z Říčan jsme zase tahali za kratší konec. Nasazení tam bylo, ale přihrávky se vůbec nedařily, opět se do hry vloudil chaos a i ta týmová hra z druhého zápasu jakoby zmizela. Poslední zápas proti Iuridice jsme se ale opět zvedli a první poločas byl jako ze snu, protivníka jsme nepouštěli téměř k ničemu a pokládali jsme pětku za pětkou. Bohužel, druhý poločas soupeř chytil druhý dech a nám už možná nestačily síly. Prostě jak na houpačce.
Ať jsme hráli jak jsme hráli, užili jsem si turnaj parádně. Strašně mě baví, jaká mezi hráči vzniká parta – myslím, že na některých fotkách je to krásně vidět. 🙂
Závěrem samozřejmě musím poděkovat všem, kdo se na organizaci turnaje podíleli. Od Výkonného výboru, přes členy a hráčky/hráče až po rodiče a příznivce našeho klubu – byli jste všichni super! A v neposlední řadě děkujeme obchodnímu domu Tesco v Přelouči za podporu v podobě odměn pro všechny týmy.
Ragby ZDAR!
Honza Šmíd
