Nedělní turnaj kategorie U10 byl naplánovaný v daleké Plzni a protože se podařilo na poslední chvíli zajistit i ubytování v tělocvičně základní školy Božkov v Plzni (tímto bych chtěl poděkovat za vstřícnost), tak jsme neváhali a pojmuli tento turnaj jako možnost strávit společně trochu delší dobu.
Vyrazili jsme v sobotu dopoledne vlakem v počtu 11 mladých nadějí a 4 tatínků (jimž vyjadřuji hluboký obdiv za odvahu a pomoc během celého výletu). Cesta proběhla bez problémů, přeci jen s vyháněním cestujících z rezervovaných míst máme už nějaké ty zkušenosti a co si budeme povídat, jakmile se zmíním, že jsme tým ragbistů, tak vzdorují jen ti nejotrlejší. Po příjezdu jsme se ubytovali v tělocvičně zmíněné školy a rychle jsme se přesunuli do Techmánia Science center, abychom se také dozvěděli něco nového a trochu si ulevili od všech těch Brawl Stars a Pokemon diskuzí :-). Techmánii můžu všem vřele doporučit, 2 hodiny byly pro nás málo a v 6 večer nás museli vyhánět, protože jinak bychom tam asi přespali. Pak už jen Pizza k večeři, soudní přelíčení s pokutovanými zlobidly, večerka a spánek…
V neděli jsme do sebe vdechli vydatnou snídani a vyrazili směr nedaleký Božkovský ostrov, kde probíhal samotný turnaj kategorie U10. Postavili jsme opět 2 týmy, ačkoliv nám chyběl do skupiny C jeden hráč, podařilo se nám domluvit s Ragby Olymp na hostování – a já jim tímto také děkuji, jejich hráč byl vždy přínosem.
Skupina C
Hra a především chuť do hry u této skupiny se postupně zlepšuje. Ze začátku působili sice trochu ospalým dojmem, v druhém zápase se ale probudili a hra se výrazně zlepšila. když to rozdělím na 2 části – tak útok nám funguje skvěle, hráči si balón hezky přihrávají, snaží se roztahovat do strany a díky tomu jsme viděli spoustu hezkých týmových akcí a položení. Bohužel tu máme ale druhou minci a to je obrana. Zde bohužel musím konstatovat, že jsme absolutně pohořeli. Asi nejlépe to vystihuje jedno jediné slovo: „STRACH“. Zde nás čeká největší práce – odbourání strachu z kontaktu s neznámým hráčem. s tím bojuje téměř každý nováček a pomáhá na to samozřejmě trénink, ale asi nejdůležitější je zápasová zkušenost – čím více turnajů děti odehrají, tím víc si budou věřit a tím více z nich tento strach opadne. Budeme na tom makat a pevně věřím, že tuto část hry brzy také ovládneme i s těmi méně zkušenými hráči. U této skupiny neřeším vůbec výsledky zápasů. Je možné, že jsme vše prohráli, možná jsme tam urvali nějakou výhru – to pro mě není podstatné. Důležité je, aby zde byl posun a ten vidět je…
Skupina B
Po minulém turnaji v Říčanech jsem byl opravdu zvědav, jestli budeme schopni navázat na perfektní výkon a jsem velmi mile překvapen, že se to podařilo opravdu beze zbytku. Na to, že jsme neměli v podstatě možnost střídání a všichni odehráli 100% času v takovém vedru, tak jsem neviděl jediný pokles a v každém zápase to šlapalo jako švýcarské hodinky. Ano, chybičky se stále stávají, to je přirozené, ale je jich čím dál tím méně. Obrovský posun máme především v komunikaci a týmovém pojetí hry. Hráči si hlídají své pozice na hřišti, komunikují spolu, reagují na situaci na hřišti a dokáží toho využít. Pro posun do vyšší kategorie, což dost hráčů z této skupiny velmi brzy čeká, je toto myslím obrovskou devizou. Čím větší je hřiště a čím více je hráčů, tím méně vynikají jednotlivci a naopak vyčnívají týmoví hráči. Tak snad jdeme správnou cestou… Jen pro úplnost, zde jsme odehráli 4 zápasy, z toho 4 výhry, skóre 29:8…
Závěrem ještě jednou děkuji tatínkům, co našli odvahu a vydali se s bandou Bizonků do neznáma, zvládli to parádně a já jim moc děkuji. Samozřejmě ale hlavní díky patří dětem, protože bez jejich nadšení a odhodlání by to nemělo žádný smysl… A za týden nás čeká turnaj na Spartě, tak už se nemůžeme dočkat… 😉
Jan Šmíd
Trenér U10
