Díky odkladům zápasů jsme na první soutěžní utkání odcestovali do Vrchlabí až v sobotu 21.září. Společně s kamarády z dalších klubů jsme si naplánovali před nedělním zápasem ještě jeden společný trénink, abychom hráče alespoň trochu sehráli. Počáteční „obavu“, abychom neměli na soupisce více než 23 hráčů nám postupně přibývající omluvenky ukázali, že si zahrají všichni, kteří na zápas přijedou. Soustředění a zápasu se nakonec zúčastnilo 19 hráček a hráčů. Po intenzivním tréninku jsme se rozjeli k ubytování a my trenéři začali přemýšlet nad sestavou.

Protože  je nedostatek rozhodčích, rugbyová unie ve své nekonečné „moudrosti“ rozhodla, že tyto zápasy by si měly děti pískat sami. Nakonec jsme se domluvili, že já Očko odpískám první poločas a trenér Tatry D poločas druhý. Vzhledem k tomu, že nakonec Tatra přijela s jediným dospělým vedoucím družstva, tak bylo jasné, že zápas budu rozhodcovat celý.

Hráče jsme upozorňovali, že Tatra bude praktikovat celoplošné rugby a v celém zápase bylo vidět, že aktivní obranu, po které jsme volali si hráči uvědomili. Zápas začal naším příjmem, kdy balon chytil náš nejvyšší hráč a prošel skrz celou obranu Tatry až pod háčko. Tato pětka určila ráz celého utkání. Hráčky a hráči Tatry měli až nezdravý respekt z našich hráčů a v podstatě rezignovali na skládky. Naši borci tak prostupovali soupeřovou obranou jako nůž máslem a postupně navyšovali skóre. Pokud měla Tatra míč ve svých rukou, nedovolili jsme jim aktivním napadáním a tvrdými skládkami žádný posun dopředu, pouze do boku, nebo zpět. V minisoubojích 1 na 1 jsme využívali větší důraz a sílu a tak je konečné skóre 104:0 víc než výmluvné. O snadnosti pokládaných pětek svědčí i to, že téměř všechny pětky končili přímo pod háčkem.

Poděkování patří Míše Erbenové a Radku Kejdovi za dopravu a potřebnou podporu, rodinám z Vrchlabí za poskytnuté ubytování a především dětem za nadšení, chuť a pracovitost.